H.E.I. múzo má je píseň, která je velice blízko mému srdci. Irenka Benová, klavíristka našeho hudebního uskupení H.E.I. a také výborná učitelka klavíru mě požádala, abych přišla na vánoční besídku její hudební třídy a povyprávěla jejím žáčkům, rodičům a dalším hostům o tom, jak vznikají nové písně a jakým způsobem vlastně píšu a skládám. Vedlo mě to k velkému zamyšlení nad tím, jak celý tento tvůrčí proces probíhá, protože definovat ono neuchopitelné není vůbec jednoduchou záležitostí. Na základě těchto myšlenek vznikla píseň H.E.I. múzo má, která popisuje ony prchavé okamžiky souznění s něčím, co nazýváme múzou. Něčím, co se objevuje v nepředvídatelných okamžicích vašeho života. Návštěvy se odehrávají podle pravidel, kterým jsem doposud nedokázala porozumět. Jde o pocit, který přichází odněkud shůry. Něco, co vlastně nelze hledat, protože čím více to hledáte, tím více vám to uniká.
H.E.I. múzo má
Jdou myšlenky, jdou
po cestách klikatých.
Čtou, mé vzkazy čtou
na stromech listnatých.
Ne každá pěšina
zavede pěší až sem,
kde příběh začíná,
kde najdou úrodnou zem.
Kde se ukrývá
má múza bláznivá?
O čem asi sní,
zda-li se usmívá?
Toulá se po kraji,
kde ptáci zpívají, vím,
že ráda vyčkává
za listím osikovým.
Hej, múzo má!
Nezkoušej vzlykat!
Jsem ta, co tě zná.
Budem si tykat?
Hej, múzo má!
Vidíš tu krásu?
Jen ty a já
uprostřed času.
Dveře odmyká
svým klíčem houslovým.
Zvu ji klidně dál
kouzelným souslovím.
Když bere za kliku,
už není úniku, mám
tisíce krásných slov,
které jí do ruky dám.
